Tragedia...la Tragédie...Tragedy...Tragedija...Tragedi...

Diváci vstávají a nadšeně aplaudují všem hercům za výkon v nejlepší tragédii novodobé éry... Ne, není to konec recenze na divadelní hru o šesti dějstvích v Národním divadle, ale bohužel je to hra o šesti dějstvích ve sportovní hale v Čeladné, kde těmi největšímy tragédy byli hráči FBC Fermente Bohumín. Na prvním turnaji v roce 2012 dokázali vstřelit ve dvou utkáních pouze dvě branky a odvezli si jediný bod za utrápenou remízu s béčkem Horní Suché.

FBC Fermente Bohumín vs. FbK Horní Suchá B 1:1 (0:0, 0:0, 1:1)

Po hře na středečním tréninku ve Stonavě jsme do Čeladné přijížděli s vidinou jasné výhry nad Suchou a jejím béčkem. Bohužel... to co se na hřišti dělo byla opravdu tragédie... Míček a jeho zpracování? Nic, utíkal hráčům na metr až dva od hole a potom už nebyl čas na kombinace nebo něco jiného... "Staříci" (omlouvám se hráčům ze Suché za toto pojmenování) si pokrývali míček a vodili si nás a jen díky skvělému výkonu Honzy Šaržíka jsme dokázali z tohoto utkání urvat aspoň jeden bod, kromě obnoveného zranění kolene hráče Fermente s číslem 74...
To co jsme předvedli, a později i v utkání proti Frenštátu, se dá ohodnotit jako OPRAVDU DVĚ NEJHORŠÍ UTKÁNÍ TÉTO SEZÓNY...
A to zrovna na turnaji, kde Čeladná uhrála jen dva body za dvě remízy 4:4...

FBC Fermente Bohumín vs. FBC SKP Frenštát p/Radhoštěm 1:3 (0:0, 0:1, 1:2)

Už v civilu na lavičce jsem měl možnost sledovat zápas... To nebylo o "koučování"... Frenštát, jehož hra je postavená pouze na dvou hráčích, nás jasně přehrával ve všech činnostech. Důraz, rychlost, zpracování míčku a jeho další distribuce. Nám míček odskakoval od hole, přihrávky byly moc za hráče nebo zase naopak před hráče a v 90% jsme byli u volného míčku vždy ti druzí... Přesilovky, standartky, rozehrávky - nemluvíme spolu a potom se nedokážeme na hřišti domluvit a vypadá to opravdu tragicky... Hrajeme spolu, ale na hřišti si neumíme "zakřičet" na spoluhráče a tím jsme se obrali o spoustu možností, jak ohrozit branku soupeře. A to je přesně ono - naši soupeři možná v očích jiných nebyli lepší, ale byli určitě NEBEZPEČNĚJŠÍ... A také nás přestříleli, minimálně dvojnásobně...

Nevadí, do minulosti se nedíváme a jdeme dále...